"Když děti rostou v lese"

20.09.2013 21:29

+

Pod pojmem lesní školka se asi stále většině lidí vybaví místo, kde jsou v lese vysázeny malé stromky. Pro mého syna to tak ale určitě nebude. Vybaví si Pramínek - tedy své kamarády, lektory a místo, kam chodí do školky. Takových dětí a jejich rodičů přibývá. Lesní mateřské školky u nás rostou jako „houby po dešti“ a mají i svoji Asociaci. Ta jich v současné době eviduje již více než šedesát. 

I když u nás jsou vzhledem k legislativě lesní školky zatím oficiálně vedeny především jako dětské kluby, které provozují občanská sdružení. MŠMT již podpořilo koncepci lesních mateřských škol – tříd, které jsou integrované s běžnou mateřskou školou a dějí se postupné kroky k zakotvení v legislativě.

Náš příběh

Když náš syn dovršil tři roky a začali jsme přemýšlet o tom, že po většinu týdne začne navštěvovat školku, byli jsme současnými okolnostmi v okolí Prahy víceméně dovedeni k tomu hledat nějakou alternativu ke státní školce. Jednoduše, protože je převis poptávky a v tomto věku se u nás v městečku děti do státní školky většinou nedostanou. O to více jsem uvítal, když jsem zjistil, že kousek od nás existuje lesní školka. Od roku 2009 jsem znal dětský klub Šárynka, kterou zakládala moje kamarádka, a byl jsem se podívat v jejich jurtě v Praze v Šáreckém údolí. Tato myšlenka pro mě tedy nebyla již tak nová a to, co jsem od ní o lesních školkách věděl, mi bylo velmi sympatické. 

Nebyli jsme ale s manželkou zcela rozhodnutí. Měli jsme i jiné možnosti a blíže soukromou školku, která byla také příjemná, a Tadeášek tam již na malou docházku na zkoušku chodil. Často jsme ale slýchali, že je hodně temperamentní a potřeboval by nejlépe co nejvíc času běhat někde po venku. Když jsme si tedy představili školku v lese, svitla nám naděje, že by mohl být spokojenější on i učitelé. Vyrazili jsme tedy na otevřený den do říčanského lesa – do Pramínku. To jedno dopoledne nás zcela nadchlo a přesvědčilo. Skupinka dětí nás vzala na procházku do lesa. Počáteční nervozita všech – nových příchozích i dětí ze školky - se rozpouštěla, čím déle jsme chodili po lese. Dodnes si pamatuji, jak se Tadeáš hned přidal k dětem ze školky, když si na kládě ležící přes potok hráli na jízdu vlakem. A tak bylo rozhodnuto. Půjdeme k zápisu, a pokud to půjde, bude Tadeáš chodit sem.

Od počátku mi na misce vah rozhodování pro tuto školku také velmi převážilo to, když jsem zjistil, že v Pramínku učí několik mužů. Hlavní lektorky jsou ženy, ale jako doprovodné lektory mají k sobě téměř vždy muže. Aby měly děti přirozeně jako vzor obě pohlaví. To je něco, co velmi chybí, a jako člověk, který se zabývá terapií, kde pracuji s vývojem od raného dětství, jsem to velmi ocenil. Ano. To potřebují všechny děti. A budu šťastný, když to mému synovi budu moci dopřát.

Sám jsem si uvědomoval, že již fakt, že budeme se synem chodit pravidelně 15-20 minut pěšky lesem a pak odpoledne podruhé zpátky, do určité míry změní i náš den a prožívání. Také jsem si uvědomoval, že budeme do školky chodit na brigády atd., ale nevěděl jsem, jak hodně školka vstoupí do mého života. Když jsem popisoval u zápisu svoji motivaci, proč chci dát dítě do lesní školky, uvedl jsem, že se mi tam tak líbí, že bych tam nejraději chodil také. Někdo z vedení školky se mě zeptal, jestli to myslím skutečně vážně, kdyby mě vzali za slovo a nabídli mi, ať tam někdy s dětmi jsem jako lektor. Již o prázdninách jsme se dohodli, že by mě potřebovali hned od září. Zrovna se mi uvolnil určitý pracovní prostor a tak jsme se dohodli. Jsem zastáncem toho, že je vhodné se inspirovat vývojem svých dětí, růst s nimi a moci ovlivnit prostředí, které je formuje, a tak jsem tuto možnost přímo se podílet na chodu školky uvítal.

Kam se schovat v lese

A tak jsme začali chodit do slaměného domečku na louce u říčanské hájovny. Některé lesní školky mají jurtu, některý tee-pee, jiné maringotku či skautskou klubovnu… My máme na lesní poměry dost luxus. Kulatý slaměný domeček s hliněnou omítkou, který postavili rodiče, tee-pee a zázemí v říčanské hájovně, která nyní patří Ekocentru a kde je tekoucí voda, elektřina a další civilizační vymoženosti. 

V bezpečí víc než v džungli města

Základní idea lesních mateřských škol je, že přirozeným prostředím pro člověka je příroda a ve městech s ní více a více ztrácíme kontakt. Děti tráví stále více času v uzavřených prostorách a již od útlého věku tak ztrácí spojení s přirozeným rytmem roku, znají mnohem lépe reklamní loga a animované postavičky než stromy, květiny a skutečná zvířata. 

To vše může pobyt v lesní školce pozměnit. Osobně se mi líbilo, když může můj syn trávit část svého času v prostředí, kde nemá plastové hračky, autíčka, pohádky na počítači a všechny ty věci, které máme doma a nechci ho před nimi zcela bránit a při udržování běžných vztahů to snad ani nejde. Ať se učí kreativně se zabavit i tam, kde bude odkázaný na přírodu, klacky, aktivity spojené s ročními obdobími. Lesní školky jsou v tomto velmi v souladu s Waldorfskou pedagogikou, když učí děti vnímat prostředí, kde převažují přirozené barvy, zvuky, materiály. To pak může vést k jemnějšímu rozlišování než křiklavé barvy hraček a zvuky, které produkují.

Cílem předškolní výchovy by mělo být vytvořit dětem bezpečné prostředí, kde si tvoří svůj vztah ke světu, mohou se svobodně a beze strachu rozběhnout prostorem a zkoumat ho a mají k dispozici průvodce, kteří jim toto prostředí zajišťují a hlídají. V lesní školce toto nacházím. Běžný člověk je dnes často přesvědčován o opaku a od návštěvy lesa, natož s dětmi, odrazován stálými reklamami na očkování proti klíšťatům. 

Pokud se pohybujete běžně se skupinou dětí po lese a pak s nimi vyrazíte do města, uvědomíte si, že je to trochu opačně – jaké nebezpečné prostředí jsme našim dětem (i sobě) vytvořili. Po lesních cestách ani předškolní děti nemusí chodit sešikované v oranžových vestičkách a vystresovaný učitel na ně neustále křičet, aby nespadly pod auto. Natož je někde nechat jít samotné. To nejvýš na hřišti. V lese stačí, když dodržují jednoduché pravidlo, které si vcelku snadno osvojí. Musíme se stále vidět, aby se nikdo neztratil. Děti si toto začnou navíc velmi dobře kontrolovat ve skupině samy a upozorňovat se i navzájem. V lese se učí o svých limitech a schopnostech, a tak kromě odřených kolen se děje velmi málo úrazů.

Za rok strávený ve školce znám desítky možností, v co se v dětských rukou mohou proměnit klacky, kameny, šišky a další přirozený přírodní materiál. Jak se dá v lese hrát na vojáky, piráty, kosmickou loď a vše ostatní. Jak pobyt u potoka nebo ohýnku takřka nikdy neomrzí. Obzvlášť, když v teplé dny navíc není zakázáno si sundat někdy boty a hupsnout do bláta, nebo se jím dokonce pomazat.

V přirozeném rytmu roku

Pokud chodíte do školky, kde se topí ohněm a každý den se vychází ven, začnete více vnímat, jak je každé roční období jiné. Jak je jiný každý týden. Většina aktivit, které děti mají a učí se je – písničky, říkadla, malování a výtvarné dovednosti, poznávání světa, jsou spjaty s aktuálním obdobím. V naší školce jsme přejali systém slavností dle Waldorfské pedagogiky. Každé období má tedy i svůj určitý duchovní význam, který reprezentují v roce tzv. slavnosti. Většinou vypadají jako dobrodružná cesta lesem, kde jsou nějaké úkoly a děti se setkají třeba se sv. Michalem a drakem, sv. Martinem na bílém koni, sv. Janem a kouzelným zlatým kapradím. Nebo se jde na masopustní průvod, vynáší se Morena a otevírají studánky. Přípravy na slavnosti jsou provázeny čtením příběhů a poznáváním daného období roku. 

Pedagogický přístup v lesních školkách vyžaduje, aby bylo méně dětí na jednoho pedagoga. Ve státní školce může být až 25 dětí na jednoho učitele. V naší školce jsou na cca 14-15 dětí dva lektoři – průvodci. Pro bezpečný pohyb přírodou, volnou hru, atd. je to důležité. Většinou jsou to navíc muž a žena. 

Ještě k tématu mužů lektorů ve školce. Sám jsem si nejprve myslel, že pro okolí fakt, že chodím pracovat do školky, bude trochu zvláštní. Ale vzhledem k množství mužů, kteří se podílí na chodu naší školky, jsem na to rychle zapomněl. Dalo by se říci, že prostě v přírodní školce muži snadno cítí své místo a dle pozorování sebe a kolegů, že je to tam prostě baví.

V pedagogickém přístupu se v naší školce velmi volně inspirujeme Waldorfskou pedagogikou, lektoři by měli znát přístup Respektovat a být respektován a také pracujeme s prvky dramatické výchovy. Lesní školky se často inspirují také intuitivní pedagogikou, nebo třeba Montessori přístupem. Není tedy nějaký jednoznačný pedagogický směr, který by všechny lesní školky sdílely. V naší školce se nedbá na nějaké pedagogické dogma, ale především na to, aby základ programu a dne tvořili lidé, kteří mají pedagogické vzdělání, a doplňovali je ti, u kterých je kritériem především to, jaké to jsou osobnosti. Tak u nás najdete spíš divadelníky, hudebníky, terapeuty, studenta teologie, kteří všichni ukazují dětem svůj pohled na život. Toho si cením a čerpám z toho velmi i pro sebe.

Běžný den v lesní školce

Ráno si děti hrají venku, nebo v chladnějších dnech se schází v domečku, než dorazí všichni. Po ranním kruhu se nasvačí a vyráží na výpravu do přírody. Zde se střídají dny s hrami, dramatickou výchovou, volnou hrou, či tematickými procházkami. Na oběd se vrací k domečku. Jídlo jim dovážíme ze spřátelené školky Maitrea. Rozdávají si ho do vlastních ešusů či krabiček. Co nesnědí, odnesou si domů. Odpadá mnou tolik obávaný stres z mojí školky, že mě budou nutit… Po jídle následuje odpočinek – čtení pohádky, někdy uvedená relaxací. Není povinné ležet, děti si mohou případně i malovat, prohlížet jiné knížky, jen jsou vybízeny klidu. Odpoledne následuje opět pobyt venku – většinou již v přilehlém lese či na louce, terase. Některé dny jsou odpoledne zaměřeny na dramatický kroužek, výtvarno či hudbu.

Děti mají speciální pogumované kalhoty a bundy, rukavice, ve školce své kapsáře s náhradním oblečením. Chodí tak oblečení, že i v mínus dvaceti pro ně není problém vyrazit ven. Děti nad tím tolik nedumají jako dospělí. I to, co mi považujeme za extrém, jim často nevadí. Je třeba jen hlídat, jestli se v mraze nenamočily, a nosit sebou pro ně náhradní oblečení.

A kudy z lesa dál?

U nás existují první lesní školky zhruba od roku 2009 – mezi nejstarší patří Šárynka v Podbabě, lesní školka Země, v Toulcově dvoře probíhalo pozorování MŠMT, které bylo úspěšné pro další projednávání o oficiální schválení lesních školek nebo tříd. V zahraničí jsou zkušenosti delší. V Německu je více než 1000 lesních mateřských škol. Oficiálně jsou schválené jako státem podporované od roku 1993, kdy vznikla první. V Dánsku koncept lesních školek vznikl a první se datuje již do roku 1956. Zahraniční výzkumy ukazují, že děti z lesních školek nemají problém s přechodem do školy. Dobře se soustředí, mají vysokou kreativitu, motoriku a imunitu. I u nás již vycházejí první děti z lesních školek a někteří rodiče proto zakládají i školy. Cesta rodičů, kteří tvoří nový rámec pro své děti, pokračuje…

A co my? Letos by již Tadeáš mohl přejít do státní školky. Po tom všem, co jsme ale již ve školce zažili, jsme přihlášku k zápisu do státní školky ani nepodali.  

Jan Vávra
(v časopisu Meduňka, září 2013